Jak zařídit obývák, který zvládne nocleh i malý půdorys

Pamatuju si přesně ten moment, kdy jsem stála uprostřed svého prvního bytu o rozloze 38 metrů čtverečních a zoufale přemýšlela, kam strčím gauč na spaní pro babičku. Ta místnost měla být obývákem, jídelnou i ložnicí pro hosty zároveň. A že jste v tom sami? Věřte mi, že nejste. Už deset let radím lidem, jak z malých prostor vytěžit maximum, a nejčastější kámen úrazu bývá právě living room furniture. Člověk si koupí krásnou sedačku a pak zjistí, že se na ní nedá spát, nebo že pod ni nevejde koš na prádlo. Jasně, barva a styl jsou fajn, ale u obýváku, kde se odehrává veškerý společenský život, musíte myslet hlavně na funkci. Konkrétně na to, co se stane, když přijde teta z Moravy a vy jí budete muset ustlat na gauči, který má tvrdé polštáře jako z čekárny.



A právě tady přichází na řadu geniální vynález jménem sofa bed. Neplést prosím s klasickým rozkládacím gaučem, který vytáhnete dopředu a on vám zabere půlku místnosti. Sofa bed funguje na principu sklopení opěradla, takže v podstatě jen sundáte polštáře, jednou rukou zatáhnete za páčku a sedačka se promění v lůžko. Kvalitní provedení má pod sebou pevný slatted frame z buku nebo břízy, který se neprohýbá a netlačí do zad. A pozor na tloušťku matrace – u levnějších variant dostanete jen pár centimetrů pěny, což pozná každý, kdo má problémy s plotýnkami. Já osobně doporučuji foam mattress alespoň 14 cm, ideálně 16 cm, s paměťovou pěnou, která se přizpůsobí tvaru těla. Pak váš host ráno nebude vypadat jako po probdělé noci, ale jako by spal v posteli za třicet tisíc.



Když ale řešíte fakt malý pokoj, kde každý centimetr hraje roli, možná sáhnete po pull-out sofa. To je to řešení, kdy pod hlavní sedák vysunete další část – jako šuplík. Výhoda? Když není rozložená, vypadá jako běžná dvoumístná sedačka a zabere minimum místa. Nevýhoda? Spací plocha je často nižší a nemá klasický slatted frame, jen plátno napnuté přes kovový rám. Tady je nutné otestovat, zda se dovnitř vejde vaše noha, nebo jestli se budete cítit jako v hamace. Navíc u této konstrukce často chybí úložný prostor, což je škoda, protože právě do obýváku potřebujeme schovat deky, polštáře nebo náhradní povlečení. A tady se dostáváme k výhodě bed with storage - ta kombinuje spaní s boxem na věci.



Osobně mám ale nejradši systém click-clack mechanism, který používám i ve vlastním obýváku. Funguje to tak, že sedák celé sedačky nadzvednete a opěradlo se sklopí do roviny. Žádné tahání, žádné posouvání nábytku od zdi. Mechanismus je tichý, plynulý a zvládne ho i vaše babička. Jen si dejte pozor na kvalitu zámků – u levnějších kousků se časem začne klikání uvolňovat a sedačka drží jen na dobré slovo. Zásadní je také výška sedu. Pokud je sedačka příliš nízká (pod 42 cm), starší lidé z ní těžko vstávají, a pokud je příliš vysoká (nad 48 cm), nohy se vám v kolenou neohýbají do pravého úhlu. Ideální je 44-46 cm včetně polštářů. A k tomu samozřejmě pevný foam mattress, který neklesne po půl roce používání do díry.



Co se týče materiálu, tady se nenechte zblbnout první cenovkou. Kůže vypadá luxusně, ale pokud máte domácí mazlíčky, nebo pokud na sedačce jíte večeři u televize, každá skvrna je navždy. Mnohem praktičtější je velvet upholstery – sametová látka, která působí elegantně, ale zároveň se snadno čistí navlhčeným hadříkem. A hlavně nechladí v zimě a nepřehřívá se v létě, což je u spacího gauče . Když na ní spíte, chcete se cítit jako v posteli, ne jako na plastové sedačce z čekárny. Pokud si vybíráte barvu, neutrální odstíny jako šedá, béžová nebo tmavě modrá se hodí ke všemu a na skvrny jsou méně nápadné. Křiklavá oranžová vás omrzí dřív, než stihnete rozbít první skleničku.



A teď zpátky k reálnému problému – malý půdorys a žádné místo na skladování. Klasický rozkládací gauč s úložným boxem pod sedákem je fajn, ale kolikrát do něj nacpete jen jednu deku a polštář. Mnohem chytřejší je využít prostor i za opěradlem. Některé modely mají vzadu skrytou kapsu na knihy nebo dálkové ovladače. Nebo si kupte sedačku s područkami, které se otevírají a uvnitř je dutina na drobnosti. A pokud máte opravdu málo místa, zvažte rohovou sedačku – ta sice zabere víc podlahové plochy, ale zato v rohu, který by jinak zůstal nevyužitý, a často skrývá obří úložný box, kam schováte celou zimní výbavu. Jen pozor, aby se dala rozložit i bez toho, že byste museli odsouvat konferenční stolek.



Vždycky klientům radím: než koupíte cokoli, změřte si nejen místnost, ale i šířku dveří a průchodů. Jedna moje známá si objednala luxusní pull-out sofa z Německa, která se nevešla do výtahu a do bytu ji museli vytahovat jeřábem za pět tisíc. Také si zkontrolujte, jestli se sedačka dá rozložit i s polštáři na opěradle, nebo jestli je musíte před spaním sundávat. Nic není otravnějšího než večer hledat úložný prostor na tři obří polštáře, které nemáte kam dát. A pokud plánujete, že na gauči bude spát pravidelně třeba tchyně, kupte rovnou model s pevnou matrací a slatted frame – levnější varianty s pěnovou výplní se po roce proleží a vy budete řešit výměnu.



Na závěr jedna rada z praxe: nebojte se koupit living room furniture, které není zrovna designovým skvostem, pokud splňuje vaše potřeby. Hezká sedačka za 50 tisíc, na které se nedá spát, je horší investice než obyčejná pohovka za 15 tisíc s kvalitním click-clack mechanismem a foam mattress. Vždycky si na ni sedněte, lehněte, zkuste rozložit, složit, otevřít úložný box. Až pak plaťte. Protože váš obývák není výstavní síň, ale místo, kde žijete, spíte a přijímáte hosty. A když vše klaplo, ten pocit, kdy v pátek večer během deseti vteřin změníte gauč na postel pro kamaráda, nemá cenu. Prostě to chce jen vědět, na co se zaměřit.