Když se má do obýváku vejít šest míst, rozhoduje půdorys

Barvy a světlo držte ve službách zóny, ne stěn. Tmavá pohovka uprostřed místnosti působí těžce, proto ji vyvažte světlým kobercem a doplňky. Hlavní světelný zdroj umístěte nad zónu sezení, ne doprostřed stropu. Čtvercový pokoj má totiž tendenci svítit do rohů, které nikdo nepoužívá. Stojací lampa za pohovkou a menší lampa na komodě doplní světlo tam, kde skutečně sedíte. Zrcadlo na jedné ze stěn pak vrátí do místnosti hloubku, kterou jí čtvercový půdorys bere.

Modulové skříně vypadají jednoduše, ale právě spojování jednotlivých dílů rozhoduje o tom, zda budou po letech vrznat, nebo držet pevně. Základní pravidlo zní: spojujte jen to, co se nemá nikdy hýbat, a nechte volné to, co potřebuje vůli pro seřízení nebo tepelnou roztažnost. U dřevotřísky je vůle ještě důležitější než u masivu, protože materiál při změnách vlhkosti pracuje.

Pokud do koutu nechcete tahat kabel, existují nabíjecí přenosné lampičky, které vydrží několik večerů. Nejsou náhradou plnohodnotného svícení, ale pro občasné posezení stačí. Počítejte ale s tím, že jejich světlo bývá slabší a teplotu mají pevně danou. Nekupujte jich pět, abyste dosáhli stejného efektu jako s jednou správně umístěnou lampou — jen zaberou místo, které jste se snažili vyřešit.

Typická chyba je umístit stůl i sezení přímo proti oknu. Vznikne tím tunelové uspořádání, kdy se vše tlačí do jedné linie. Místnost pak působí stísněně a světlo je nerovnoměrné. Další častou chybou je příliš mnoho nábytku u okna. Stačí stůl a jedna židle, zbytek nechte volný. Pokud potřebujete úložný prostor, použijte nízké komody nebo police, které nepřevyšují parapet. Vysoké skříně u okna vytvoří stín a prostor opticky zmenší.

Když sedačka stojí čelem k oknu Rovná sedačka postavená před oknem zabírá souvislý pás podél stěny a hloubku podle svého sedáku. Klíčové je nechat mezi opěradlem a parapetem mezeru alespoň na dlaň, jinak se závěsy nebo žaluzie nedají ovládat a přes opěradlo se práší na sklo. Pokud je okno otevíravé, musí zůstat průchod k masivnímu rámu – nejčastěji se to řeší vyklápěním, ale i tak se vyplatí změřit, zda otevřené křídlo nenarazí do opěradla. Typická chyba: sedačka se posadí přesně na střed okna, ale krajní křeslo se pak tlačí do dveří nebo do radiátoru.

Před oknem bývá nejvíc světla a zároveň nejméně místa na jakýkoli nábytek. Sedací souprava tam často míří proto, že jinam se nevejde, nebo naopak proto, že výhled má být ozdobou obývacího pokoje. Rozdíl mezi rovnou a rohovou sedačkou se přitom neprojeví jen v půdorysu, ale hlavně v tom, kolik prostoru před oknem skutečně zůstane použitelného pro pohyb, stínící techniku a větrání.

Než cokoli koupíte, vyměřte si na podlaze pás lepicí páskou. Označte hranu sedáku, hloubku opěradla a dráhu, kterou potřebujete pro otevírání oken a průchod. Potom si stoupněte doprostřed místnosti a zkuste se dostat ke všem oknům, aniž byste na cokoli šlápli. U rohové sedačky si navíc ověřte, zda se dá rozložit na spaní, aniž by narazila do stěny nebo do topení – často stačí pár centimetrů a lůžko se neotevře.

Rovná varianta má jednu velkou přednost – nechává volné boční průchody. Místnost se dá obejít po obou stranách, světlo dopadá na sedák shora a nepřekáží žádný vyčnívající roh. Právě ten roh ale u rohové sedačky rozhoduje o všem.

Rohová sedačka před oknem vyžaduje, aby jeden její díl vedl podél okna a druhý se stočil do strany. Tím vznikne uvnitř místnosti klín, do kterého se většinou nevejdou dveře, skříň ani jídelní stůl. Zato uvolní protější stěnu a pokoj působí celistvěji. Zásadní je orientace rohu: pokud směřuje do okna, blokuje přístup k parapetu i topení, což se v zimě projeví vyšší spotřebou tepla a v létě horším větráním. Roh proto patří do volného koutu místnosti, ne pod okenní křídlo.

Šest lidí k sezení v malém obýváku není otázka nábytku, ale geometrie. Nejdřív si změřte místnost a zakreslete na papír dveře, okna, radiátory a průchozí trasy. Teprve pak hledejte sestavu. Většina lidí udělá chybu, že koupí velkou sedačku a snaží se ji tam vecpat. Přitom právě tvar a orientace rozhodují o tom, jestli se šest osob posadí pohodlně, nebo si budou sedat na sebe.

Praktické pravidlo zní: rovná sedačka je lepší tam, kde je okno široké a potřebujete volný pohyb po obou stranách. Rohová vyhraje v úzké místnosti, kde je kout mimo okenní křídlo a kde chcete uvolnit protější zeď. V obou případech ale platí, že před oknem nemá stát nic vyššího než parapet, jinak přijdete o světlo i o výhled.

Základem je kruh nebo podkova. Šest míst se dá složit ze dvou dvoumístných sedaček proti sobě a dvou židlí nebo taburetů po stranách. Vzdálenost mezi sedačkami by měla být kolem 120 až 140 cm, aby se dalo projít a zároveň si lidé viděli do tváře. Pokud je místnost opravdu úzká, použijte jednu delší sedačku podél stěny a k ní dvě křesla kolmo. Nikdy nedávejte všechna místa do jedné řady, vznikne kino a konverzace vázne.