Obecní dům nebo Tančící dům: který styl Prahy si vybrat

Renesanční palác nepoznáte podle jedné ozdoby na průčelí. Rozhodující je dvůr a vstupní portál, protože právě ty prošly renesanční přestavbou nejčastěji a nejvýrazněji. Zatímco uliční fasáda mohla zůstat gotická nebo byla později barokně upravena, dvůr si často uchoval původní renesanční řád. Naučit se číst tyto dvě místa znamená rychle odlišit skutečný renesanční palác od domu, který jen převzal pár dekorativních prvků.

Staré Město v mnoha českých městech nezaniklo – jen se pod vrstvami času proměnilo. Když se jím procházíte, nehledejte muzeum, ale čtěte, co ta která vrstva znamená. Gotický půdorys ulic zůstal, jen místo trhovců a řemeslníků dnes najdete kavárny a kanceláře. Právě v tom je hlavní past: snadno si spletete autentický detail s novodobou kulisou.

Zásadní zlom přišel v 19. století. Společnost pro dostavbu katedrály nejprve řešila, zda vůbec pokračovat, a pak dlouho hledala styl. Padlo rozhodnutí dostavět ji v novogotice, ale ne jako kopii. Architekti jako Josef Kranner a později Josef Mocker pracovali s puristickým přístupem, tedy odstraňovali mladší vrstvy a nahrazovali je vlastními. To je dnes předmětem sporů. Praktický důsledek pro návštěvníka: část toho, co vypadá jako středověk, je ve skutečnosti z 19. a 20. When you loved this article and you would want to receive more details relating to více informací assure visit the web-site. století. Nezaměňujte stáří kamene s dobou vzniku tvaru.

Nejčastější chyba je čekat, že Tančící dům nabídne secesní interiér. Nenabídne. Stejně tak se nevyplácí spěchat v Obecním domě jen kvůli jedné fotografii. Secese se čte pomalu, v detailech a v souvislostech. Kdo si předem zjistí, co která budova vlastně je, ušetří si zklamání a odnese si z Prahy úložné prostory v malém bytěíc než jen snímek fasády.
Tančící dům je jiný příběh. Dvojice věží od architektů Vlada Miluniće a Franka Gehryho stojí na místě zbořeného domu a svým tvarem připomíná taneční pár. Se secesí nemá nic společného, i když stojí jen kousek od nábřeží, kde se secesní domy dochovaly. Uvnitř je kancelářská budova, v horních podlažích restaurace s vyhlídkou a v přízemí galerie. Vstup do interiéru je možný jen do vybraných částí, jinak si prohlédnete fasádu z ulice.

Secese v Praze není jen výzdoba fasád. Je to způsob, jak město kolem roku 1900 řešilo nové úřady, hotely, obchody i bydlení. Dvě stavby se často pletou: Obecní dům na náměstí Republiky a Tančící dům na Rašínově nábřeží. První patří k vrcholnému dekorativnímu proudu, druhá je až postmoderní hříčka z konce 20. století. Pokud chcete obě navštívit a neztratit čas ani peníze, vyplatí se znát rozdíl předem.

Nejčastější chyba je soudit dům podle okna nebo fasády. Renesanční okno má sice typické kamenné ostění a nadokenní římsu, ale samo o sobě nic neznamená. Mnoho měšťanských domů dostalo renesanční okna při pozdějších úpravách a interiér i dvůr zůstaly gotické. Druhá častá chyba je zaměnit renesanci rekonstrukce koupelny krok za krokem baroko. Baroko přidává křivky, voluty a bohatou štukovou výzdobu. Renesanční dvůr je střídmější, geometrický a čitelný. Když se na vás valí množství plastik a křivek, ověřte si, zda nejde o mladší vrstvu.

Když už sedíš, nespěchej. Žižkovské pivo se točí jinak ne kvůli receptu, ale kvůli tempu. Když si dáš dvě piva za hodinu, jsi mimo rytmus. Místní si dávají na čas, povídají si a pivo si vychutnávají. Pokud přijdeš v pátek večer, počítej s tím, že najít místo k sezení je téměř nemožné. V tom případě se nevyplácí obcházet deset podniků. Lepší je zůstat v jednom, i když stojíš, a počkat, až se uvolní židle. Až se to stane, poznáš, že Žižkov není kopec, kde se pivo točí jinak. Je to kopec, kde se jinak chová i ten, kdo ho pije.

Jak poznat, že hospoda stojí za to Dobrá žižkovská hospoda se nepozná podle výlohy ani podle jídelního lístku. Pozná se podle tří věcí: pivo se točí často, sklo je čisté a lidé u stolů se baví, ale neřvou. Když vejdeš a cítíš zatuchlý vzduch a pivo teče pomalu, radši jdi dál. Také si všímej, jestli má podnik otevřeno v době, kdy by podle otevíračky měl. Na Žižkově se otevírací doba mění podle nálady a to je normální. Neúspěch je, když přijdeš v půl páté a čekáš, že bude otevřeno všude.

Začněte na dvoře. Projděte jím celý a všímejte si především arkád. Renesanční dvůr bývá obdélný nebo čtvercový a po jednom až třech podlažích obíhá arkádová chodba. Sloupy jsou štíhlé, nejčastěji toskánské nebo jónské, s jasně oddělenou patkou a hlavicí. Nad sloupy leží rovné kladí, nikoli gotický lomený oblouk. Podívejte se na poměr šířky a výšky oblouků: renesanční oblouk je polokruhový, tedy přesně půl kružnice. Pokud vidíte oblouk lomený nebo naopak přehnaně plochý, nejde o čistý renesanční prvek.